Rádi bychom touto cestou jménem LVIC poděkovali všem fanouškům, partnerům a sponzorům ženského hokejového týmu z Břeclavi za podporu v sezoně 2024/2025!
???
V té následující se na vás všechny budeme opět moc těšit!
@lvice_breclav
#spolujakolev #hclvibreclav #lvicebreclav #mestobreclav #břeclav #jihomoravskýkraj #thankyou #děkujeme
Vážení rodiče a příbuzní,
Play off hokejové sezóny je tady! Sledujte všechny zápasy na CZECHICEHOCKEY.TV a podpořte naše mladé talenty. Užijte si vrchol hokejové sezóny na naší platformě, kterou můžete sledovat kdykoliv a kdekoliv.
S pozdravem,
Czechicehockey.tv.
První
sport, se kterým malý Tibor Sedláček začínal, byl fotbal. Mladý
sportovec však toužil dělat ještě něco dalšího a volba padla
právě na lední hokej.
„Bylo
to i díky tomu, že můj bratranec, Dalimil Mikyska, hrál hokej,
tak jsem se chodil na něj dívat a hrozně se mi to líbilo a chtěl
jsem to vyzkoušet.“ Byl
to tedy také současný jednadvacetiletý obránce Karlových Varů,
který se zapříčinil o začátek hokejové kariéry svého
bratrance. I když začátky v přípravce nebyly jednoduché. „Na
prvním tréninku jsem furt padal a nešlo mi to, chtěl jsem tam ale
být pořád. Nastoupil jsem do přípravky, kde nás trénovali pan
trenér Sítek, Smyčka a Miklík.“ Vzpomíná
Sedláček na své první kroky v hokejovém prostředí. V paměti
mu také zůstávají turnaje, které byly mnohdy pro malé hokejisty
velikým zážitkem.
„Měli jsme spoustu turnajů v minihokeji, ale v paměti budu mít
vždy turnaje v Přerově, když jsme museli jet vlakem a jeli s námi
všichni rodiče, takže jsme měli pomalu jeden vagon pro sebe.
Nejlepší zážitek, co mám z minihokeje je, když jsme jeli na
turnaj do Brna bez brankáře, v kabině se do čepice vložily čísla
hráčů, losovalo se a byl jsem vybraný já. Nikdy jsem v tom
nestál, ale vždy jsem si to chtěl zkusit. Doteď nechápu, jak se
to podařilo, ale vyhráli jsme zlatou medaili.“ Dodává
se smíchem.
Dres
břeclavských Lvů oblékal do páté třídy, poté spolu se svým
dřívějším i současným spoluhráčem, Vojtěchem Svobodou,
zamířil do blízkého Hodonína. V žákovských letech vzpomíná
především na trenéry Tibora Helíska a Radka Křivinku, kteří
ho v modro oranžovém dresu trénovali.
V
mladším dorostu si v dresu Drtičů zahrál dokonce nejvyšší
dorosteneckou ligu.
„V mladším dorostu jsme hráli extraligu, kde jsem měl možnost
si vyzkoušet zahrát proti velkoklubům.“ Po
sezóně mezi elitními týmy mládeže přišly změny. V rámci
střídavých startů odehrál pár zápasů v dresu Uherského
Ostrohu, tato kapitola však neměla dlouhého trvání.
„V Hodoníně ani v Ostrohu mi neseděl kolektiv, proto jsem neměl
takovou radost z hokeje, jakou jsem dřív měl. Všichni mí
kamarádi z hokeje, se kterými jsem chodil na základní školu v
Břeclavi, hráli právě zde.“ Další
kroky Tibora tedy vedly zpět do mateřského klubu, kde tou dobou
kategorie dorostu hrála Rakouskou EBEL ligu.
„Výlety do Innsbrucku, Salzburku a podobně byly naprosto super.
Celkově zbytek tohoto roku byl skvělý, měli jsme super partu,
protože jsme se všichni znali ze školy i přípravky.“ Vzpomíná
na sezóny v břeclavském dresu, avšak v mezinárodní lize. Ta se
hrála také v juniorech. Liga se ještě více rozšířila a svým
pestrým obsazením začínala připomínat KHL. Krom Rakouska a
České republiky se přidaly také týmy z Maďarska a Slovinska.
Dlouhé výjezdy a „tripy“ však pro mladé kluky byly skvělým
zážitkem i stmelením kolektivu. „Na
tuhle ligu vzpomínám velmi rád, protože jsme jezdili po krásných
stadionech, městech a byli jsme s klukama furt spolu. Tento rok v
půlce sezony nás začal trénovat trenér Hrbatý, se kterým
momentálně hraji za A-tým.“ Další
rok se v Břeclavské mládeži už EBEL liga nehrála a juniorka Lvů
nastoupila do první ligy. Pro nedostatek hráčů se však klub
spojil s Hodonínem. První rok tento složený tým nastupoval pod
dresem Lvů, další pod znakem Drtičů.
„S klukama z Hodonína jsem se moc dobře znal, takže bylo super
si spolu znovu zahrát. Byl zde asi nejlepší kolektiv, který jsem
v mládežnických kategorií zažil a celkově na tohle období mám
nejvíce dobrých vzpomínek.“ Málo
který hokejista by se neshodnul, že dobrý tým je základ úspěchu.
Ještě
v mládeži a na gymnáziu vzpomíná Sedláček na zážitek, který
se poštěstí málokomu. Břeclavské gymnázium je známé tím, že
profesoři mají hokejový tým, který na konci každého roku vyzve
maturanty. S výjimkou Hlinkova memoriálu je to chvíle, kdy se
břeclavský zimní stadion naplní nejvíce za celou sezónu.
„Zápas maturantů proti profesorům z gymnázia je zážitek, na
který budu vzpomínat ještě dlouho. Se spolužáky jsme si
objednali jeden led týdně a trénoval jsem je, abychom mohli
vyhrát. Profesoři jen málokdy prohráli, tak jsem chtěl, aby ta
jedna z mála porážek byla i od nás. Na zápas došel skoro celý
gympl a bubnovali, fandili, což bylo neskutečné, přestože jsme
prohráli 6:7, bude to vždy jeden z nejlepších momentů.“ Není
asi potřeba dodávat, kdo v hokejovém týmu studentů vyčníval a
získal po škole pozitivní renomé.
Léta
v mládeži se však pomalu blížila ke konci a musel následovat
přechod mezi dospělé. „Když
jsem byl v posledním ročníku v juniorské kategorii, tak jsem měl
docela obavy z následujícího roku, protože už jsem nemohl hrát
za mládež, ale za muže. V hlavě jsem si říkal, že je to hustý,
protože jako malý jsem chodil na každý zápas A-týmu a teď tady
můžu hrát. Naštěstí jsem některé kluky znal, protože jsem
dostal možnost si jít s nimi zatrénovat nebo občas šli s náma
na trénink. V kabině jsem se po pár trénincích cítil v naprosté
pohodě, protože kluci jsou skvělí a máme super kolektiv dle mého
názoru. Vždy se těším do kabiny, až s klukama posedíme a
pokecáme o různých věcech.“ Zmiňuje
skvělou partu, která se v současném týmu vytvořila a která je
pro Tibora, jako pro většinu sportovců, důležitá.
S
příchodem do břeclavského áčka, stejně jako většinu týmu,
ani mladého útočníka neminula otázka trénování mladých
Lvíků. A po vzoru většiny svých spoluhráčů se i Sedláček
přidal mezi trenérský tým. „Radim
Lenkovič mi jednou v kabině nabídl, jestli bych si nechtěl zkusit
zajít s ním na trénink, že bych mohl taky trénovat. Další den
jsem šel na trénink pátých tříd a zalíbilo se mi to. Rozhodl
jsem se toto léto udělat si trenérskou licenci. Byl jsem na pár
zápasech i na soustředění v Brumovu a jsem s tím nadmíru
spokojený, takže doufám, že to půjde skloubit s vysokou školou,
protože bych se tomu rád věnoval i nadále.“ Přibližuje
své vyhlídky do budoucna. „Doufám,
že se situace co nejdříve zlepší, abychom už mohli zase
trénovat a hrát zápasy tak jako dřív.“