Tento hokejový příběh se začal psát poměrně brzy, s hokejem malý Radek začal už ve čtyřech letech. „K hokeji mě přivedl můj taťka, který dřív hokej hrával taky. Pamatuju si, že mě to bavilo, tak jsem u toho zůstal.“ Popisuje jednoduchý, ale zároveň nejdůležitější důvod začátku, který jako malinký měl. V Břeclavi se v té době od 4. do 9. ročníku hrávala kvalitní soutěž hokejových tříd, nastala totiž „éra po Naganu“, tedy období po roku 1998 a zisku, doposud jediné, zlaté olympijské medaile v ledním hokeji, která měla za následek příliv nové generace mladých hokejistů.

V té době nebyli placení trenéři, a tak nás trénoval Pan Jochman, Hodonský, kteří v týmu měli také své kluky... A ještě můj taťka, když měl čas.“ Vzpomíná Zháňal na trenéry, kteří ho provedli mladšími žákovskými kategoriemi. Narození v lednovém měsíci zapříčinilo, že Radek hrával o kategorii výš. „Ke svému ročníku jsem šel až v 6. třídě, kde nás trénoval pan trenér Loutocký.“ Je to již mnoho let, co je Radek Zháňal mezi seniory, ale pan trenére Loutocký stále trénuje malé břeclavské hokejisty.

Začátky byly těžké, pamatuji si, že jsme třeba dojeli do Jihlavy a tam jsme dostali snad 19:0 nebo do Brna a ti kluci věděli že dojede Břeclav tak si z nás i dělali srandu, hráli na půl plynu a stejně nás porazili 12:1.“ Vzpomíná na krušné chvíle mladých kluků. Mohou to však být právě prohry, které u mladých sportovců budují vytrvalost a motivaci po úspěchu. Právě snaha a touha se vyplatila i Lvům. „My jsme to ale nezabalili, hokej nás bavil a trénovali jsme, ať se těm klukům vyrovnáme a v 6. třídě, když dojela Kometa Úvoz, tak jsme je porazili 3:1. To si pamatuju do teď, jak Ondra Nedvěd uměl už vystřelit golfákem a od modré vymetl šibenici. My jsme se radovali, jako kdybychom vyhráli Stanley Cup a kluci z Brna brečeli, jak mohli prohrát v Břeclavi.“ Vzpomíná s úsměvem Zháňal. Vybavuje si také, jaký účinek na celý tým tato výhra měla. „Od té doby nastal takový zlom, uvědomili jsme si, že můžem hrát s každým a nedostat skoro všude dvouciferný výsledek.


V deváté třídě byl u postupu dorostenců, vedených trenérem Konečným, do první ligy. „Tu jsme hráli myslím 2 roky, než jsme odrostli a jelikož bylo málo kluků v juniorech, tak jsem chodil hrávat i za ně.“ Také juniorka měla blízko k titulu a především postupu, v celostátním finále v Karlových Varech však břeclavští junioři podlehli Sokolovu.

V sezóně 2010/2011 se Zháňal podíval mezi dospělé. Tehdejší druholigové mužstvo Lvů vedl Michal Konečný, který Radka trénoval už od 9. třídy. „Tam jsem hrál po boku zkušených borců, Jiřího Sedláčka a Štěpána Hrůzy, což mi hodně pomohlo v mé kariéře. Měl jsem velké štěstí hrát první rok v chlapech pod takovýma hráčema.“ Vzpomíná pokorně. V této sezóně měl také střídavé starty do prvoligové juniorky Hodonína.Další roky už se stal pevným členem Břeclavského A-týmu. „Myslím, že cíl byl vždy se dostat do Play-off a tam už se může stát cokoliv. To se nám střídavě dařilo, ale i nedařilo...“

K hokeji začal Zháňal studovat také vysokou školu v Brně. „Tam jsem hrál za školní výběr. První rok jsme skončili třetí z celé republiky, což byl docela úspěch, jelikož VUT nemělo žádný pořádný sportovní obor jako MUNI nebo Olomoucká Univerzita. Bylo nás tam pár hokejistů z druhých lig. Tehdy proti nám nastoupil například i Lukáš Radil v dresu Pardubické univerzity.“ Už v té době byl L. Radil člen reprezentace, později hráč týmů NHL a nyní KHL.

Právě k univerzitnímu hokeji přiřazuje Zháňal svůj největší úspěch, kdy se stal členem hokejové reprezentace. „Asi zatím můj největší osobní úspěch byla účast na zimní Univerziádě v Trentinu 2013/2014. Každý kluk má sen mít na sobě reprezentační dres a mně se to povedlo, i když s univerzitním týmem. Bylo to pro mě úplně něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Velice profesionální přístup trenérů a kustodů.“ Zároveň také připouští, že hráč z druholigového týmu, kterým Břeclav byla, byl v porovnání s ostatními spíše výjimka. „Byl jsem pro kluky z větších klubů taková rarita, že s něma hraje na takové vrcholné akci kluk z Břeclavi, ale vzali mě do party a turnaj jsme si užili. Jsem rád za tu zkušenost a hrozně rád na to vzpomínám.“ Dodává s úsměvem.


V roce 2014/15 se stal tváří hokeje u Dyje, jako jeden z mála odchovanců se stal tahounem týmu, a dokonce byl zvolen kapitánem. „Za to jsem byl moc rád a troufnu si říct, že to byl asi jeden z nejlepších ročníků... Hodně se nám dařilo.“ Nejmladší družstvo v lize dokázalo utvořit sehraný tým a po první čtvrtině sezóny se A-tým Lvů pyšnil prvním místem v tabulce „Ten rok jsem si v jednom z posledních zápasů sezony zlomil ruku a Play-off jsem už nehrál. To jsme prohráli s Přerovem v prvním kole.“ Popisuje smolný konec hokejového ročníku. Právě Přerov postoupil do první ligy, ve které figuruje do dnes.

Byla to sezóna 2016/17, kdy se po předešlých finančních komplikacích definitivně ukončila druholigová kapitola modrožlutého hokeje. „Šel jsem do Hodonína, kde se mi moc nedařilo a nedostával jsem tolik šancí, jak bych si představoval a v půlce sezony jsem šel zpátky za klukama do Břeclavi do krajského přeboru, kde válčíme do teď.“ Přibližuje začátek svého působení v současném třetiligovém Áčku. „Chodím do práce, v týmu jsme samí kluci z Břeclavi, všichni se známe a jsem spokojený. Máme dobrý tým a kdyby nás tento rok nezastavil Covid, tak myslím, že jsme v první čtverce a začínáme play-off doma.

Doufám, že až tato doba skončí, tak navážeme tuto nedokončenou sezónu. Spoluhráč Marek Dora řekl že skončí až soutěž vyhrajem. Takže doufám, že příští rok to už pověsíš na hřebík Marku.“ (směje se Radek Zháňal)

OSTATNÍ DÍLY

#1 Filip KRÁL

#2 Michal MARTINČÍK

#3 Filip HRBATÝ

#4 Kristián LOKAJ

#5 Vojtěch SVOBODA

#6 Marek GÖNDÖR

#7 Richard GARČIC

#8 Radim JURÁNEK

#9 Marek PAPP

#10 Michal GABRIŠKA

#12 Tibor SEDLÁČEK

#13 Marek DORA

#14 Libor KOCÚR

#15 Patrik RUTKOVSKÝ

#16 Jakub BOLTVAN

#17 Richard ZAJÍČEK

#18 Jakub ABAZAJ