S hokejem začal malý Jakub ve čtyřech letech v týmu břeclavských Lvů. Nebyl to jediný sport, který jsem dělal, ale i přesto to byl pro mě ten nejlepší a jsem rád, že jsem se tehdy dobře rozhodl a zůstal při tom.“ Hlavní rozhodování probíhalo mezi fotbalem a hokejem. „Jelikož mám v sobě tu balkánskou krev, tak jsem zůstal u toho tvrdšího sportu.“ Vysvětluje se smíchem a naráží tím na časté téma, se kterým jeho spoluhráči rádi vtipkují. Už od mala byl rozhodnutý že chce být v útoku a střílet góly. „Občas mě trenéři dali i do obrany, ale nebyl to můj šálek kávy.“ Dodává ke své pozici na ledové ploše. Do školy nastoupil na dříve hokejovou základní školu Kupkovu a stejně jako ostatní v dobrém vzpomíná na povedený projekt sportovních tříd. „Učitelé nám vycházeli velice vstříc a měli jsme spoustu sportovních úspěchů na škole.“ Právě i díky fungující spolupráci klubu se školou zbýval prostor i na ostatní sporty, ve kterých sbíral řadu úspěchů. Vyzdvihuje například ty v atletice, fotbalu, nebo hokejbalu. Právě v hokeji bez ledu a bruslí dokázal se svým týmem mimo jiné i několikrát zvednout nad hlavu pohár pro mistry České republiky. Kombinace více sportů bývá pro mladé sportovce výhodou, a to především ve všeobecném sportovním rozvoji. Na hlavní koleji však zůstával i nadále hokej, ve kterém pokračoval ve žlutomodrém dresu.

V Břeclavi zůstal hrát až do mladšího dorostu. „Během té doby jsem absolvoval spoustu výběrů a campů i střídavé starty s Hodonínem a Brněnskou Technikou.“ Poté však začal přemýšlet o změně. „Během dorostu začalo spoustu kluků končit s hokejem, nebo odcházet jinam do klubů. V té době jsem si uvědomil, že bych taky chtěl vyzkoušet nejvyšší ligu a ochutnat tak zase něco nového.“ Proto když v deváté třídě přišla nabídka hrát extraligu do Vsetína, vzal ji. „Po domluvě s trenérama mi bylo řečeno, že bych to měl zkusit. V té době to ale ve Vsetíně nebylo zrovna perfektní. Zůstal jsem tam jednu sezonu. Celou tu dobu se nám nedařilo a trápili jsme se na posledních příčkách.“ Vzpomíná na extraligovou kapitolu mládežnického hokeje. Ze Vsetína jeho kroky směřovaly zpět do mateřského klubu. „Potom mně bylo řečeno, že se v Břeclavi zavede nová liga EBEL. Tak jsem neváhal a vrátil se zpět do rodného týmu.“ Po návratu se coby starší dorostenec připojil k tehdejšímu druholigovému A-týmu, ve kterém sezónu dotrénoval.

V době návratu se v Břeclavi po iniciativě Filipa Hrbatého založil in-line hokej, a to pro muže i mládež. Mimo Břeclav si v in-linu zkusil také angažmá v Přerově, kde nastupoval spolu se svými současnými spoluhráči, Filipem Králem a Markem Göndörem. K největším úspěchům hokeje na kolečkách lze jednoznačně přiřadit reprezentační kapitolu, kdy se Abazaj stal součástí národního výběru do 18-ti let, se kterým odehrál mistrovství Evropy, konané v Itálii. „Turnaj se nám vyvíjel skvěle, jenom na konci ve finále jsme o chloupek prohráli s Francií a tím pádem jsme přivezli stříbrnou medaili. Byl to ale skvělý zážitek a také zkušenost. Reprezentovat svoji zemi je v jakémkoliv sportu obrovský úspěch.“ Vzpomíná na zážitky a také úspěchy.

Ty však nebyly v počátcích mezinárodní ligy, do které hokejisté nastoupili. Tedy zážitky určitě ano, ale s úspěchy už to bylo malinko horší. „Po založení EBEL ligy jsme se s týmem drželi na spodu tabulky, jelikož jsme neměli moc velký kádr, tak to bylo pro nás velice náročný, hrát v tak úzkým počtu hráčů takovou kvalitní ligu. Ale určitě pro všechny to byla velká zkušenost si zahrát s tak kvalitními týmy, jak je například RedBull Salzburg a další.“ Po čase se začaly dostavovat také úspěchy, a i známou rakouskou akademii zvládli mladí Lvi porazit.

A v dresu Břeclavi zůstal až doposud, když z juniorky plynule přešel mezi muže současného A-týmu. „Se zbytkem kluků, co jsme spolu hrávali už od přípravky, tak hrajeme do dnes v A-týmu KHL a jsme rádi, že aspoň toto se obnovilo v Břeclavi a nemuseli jsme přestat hrát hokej. Před dvěma lety jsem vynechal jednu sezonu z důvodu vytížení a nestíhání tréninků kvůli pracovním povinnostem. Ale i přesto jsem si to další sezonu nějak naplánoval, abych mohl zase hrávat, protože bez hokeje už bych být nemohl...“

OSTATNÍ DÍLY

#1 Filip KRÁL

#2 Michal MARTINČÍK

#3 Filip HRBATÝ

#4 Kristián LOKAJ

#5 Vojtěch SVOBODA

#6 Marek GÖNDÖR

#7 Richard GARČIC

#8 Radim JURÁNEK

#9 Marek PAPP

#10 Michal GABRIŠKA

#11 Radek ZHÁŇAL

#12 Tibor SEDLÁČEK

#13 Marek DORA

#14 Libor KOCÚR

#15 Patrik RUTKOVSKÝ

#16 Jakub BOLTVAN

#17 Richard ZAJÍČEK

#19 Filip KLENEC

#20 Bronislav ČÁPEK

#21 Roman PRŮDEK

#22 Tadeáš ZUGAR

#23 Marek NEŠPOR

#24 Radim LENKOVIČ