Všechno to začalo, když se Radim s rodinou vraceli z každoroční dovolené v Chorvatsku, měl asi 7 let a rodiče mu oznámili, že ho přihlásí na nějaký sport. Na výběr dostal fotbal a hokej a jelikož byl konec léta, tak volba padla právě na hokej. „Pamatuji si můj první zápas v minihokeji, bylo to ve Znojmě a trenér mě postavil do obrany. Ovšem táhlo mě to dopředu a většinu utkání jsem strávil za brankou soupeře, takže v dalších zápasech mě trenér postavil do útoku.“ Vzpomíná Radim na své hokejové začátky, které prožil v dresu Lvů.

V Břeclavi vydržel hrát asi do 4. třídy, potom se však situace okolo hokeje u Dyje začala komplikovat a vyhlídky nebyly zrovna nejlepší. “Tenkrát to tady s hokejem nevypadalo dobře, místa trenérů zaujali tatínci od hráčů, kteří uměli sotva bruslit.“ Vzpomíná na jedno z temnějších období břeclavského hokeje. Nebyl tedy proti, když mu tehdejší trenér pan Janota nabídl, ať jde hrát do nedalekého Hodonína, tam ho i s jeho nynějším spoluhráčem Radimem Lenkovičem vozili rodiče zhruba dalších pět let. „Dodnes jsem rodičům vděčný, že se takto rozhodli a obětovali čas a peníze. V té době naše vzájemné zápasy s Břeclaví totiž končily výsledky jako 22:0 a podobně… Navíc se mi poštěstilo díky turnajům navštívit třeba Německo (Bad Reichenhall v Bavorsku) a Švédsko, kde jsme to spojili s poznávacím zájezdem a byl to pro nás obrovský zážitek.“ Dodává vděčný hokejista.

Mimo hokej se věnoval také jiným sportům, které mu pomáhaly s fyzickou průpravou. „Vždycky jsem rychle běhal, takže celou základní školu se mi dařilo s hokejem skloubit také atletiku, ve které jsem dosahoval solidních výsledků, ale popravdě mě tolik nebavila, protože mi chyběl větší kolektiv a každodenní soutěžení. Musím ale říct, že jako doplňkový sport na léto to byla příjemná změna.“

Po povedené sezoně v sedmé třídě se Radim s rodiči rozhodl, že to zkusí ve Zlíně a jako osmák zabojuje o místo mezi deváťáky tam. „Dodnes rád vzpomínám na těch pár týdnů, protože jsem trénoval na ledě s hráči jako Zámorský, Holík nebo třeba Kašík, kterému jsem snad ani nedal gól.“ Vzpomíná se smíchem. V silné konkurenci mu však trenér nabídl místo ve čtvrté formaci s možností střídavých startů. „V tom věku mi to nepřišlo jako posun správným směrem, takže jsem se rozhodl vrátit.“ Pro návrat zvolil břeclavský klub, který se zatím zvládl stabilizovat, a dokonce nově otevřel sportovní třídy, které byly pro mladé hokejisty velikým přínosem při kombinaci kvalitní hokejové přípravy a školy. O obnovení tohoto projektu je snaha také v posledních letech. Zatím však stále bez úspěchu.

Dalším zážitkem byla Zimní olympiáda dětí a mládeže v roce 2008, tenkrát se naše skupina hrála “Na Lapači“ ve Vsetíně, pamatuji si, že nám chytal Dominik Hrachovina, který to dotáhl z našeho výběru nejdál. Bohužel jsme těsně nepostoupili ze skupiny, ale zahrál jsem si proti hráčům jako je Hertl, Jaškin, nebo Frk.“ Popisuje Juránek zkušenost s hráči, kteří se v budoucnu uchytili v týmech nejvyšší Kanadsko-Americké a Ruské ligy (NHL a KHL)

V sezoně 2009/10 dostal od trenéra Buřiče nabídku vrátit se zpět do Hodonína a zahrát si ligu juniorů, což pro něj, jako šestnáctiletého kluka, byla velká výzva. Podařilo se mu prosadit do týmu a těšil se na první sezonu mezi juniory, ovšem zhruba v pátém zápase nové sezony, v zápase proti brněnské Kometě, v plné rychlosti upadl a letěl nohama na mantinel, odnesla to pravé noha, kterou si ošklivě polámal. Zlomenina se navíc špatně hojila a k hokeji se mohl vrátit až po roce marodění.

V té době jsem musel odsunout hokej na druhou kolej kvůli studiu. Po maturitě na břeclavském gymplu jsem nastoupil na vysokou školu do Brna a s hokejem jsem tenkrát dokonce skončil, musím se ale přiznat, že mi to hodně chybělo. Proto jsem byl rád, když mě v roce 2015 oslovil Michal Gabriška s nápadem založit nový břeclavský tým z místních kluků... Doufám, že v tomto složení odehrajeme ještě několik sezon a třeba se nám podaří nějaký dobrý výsledek.“ Na větší úspěch Radim, tak jako většina břeclavských hráčů, teprve čeká, tak doufejme, že se mu ho podaří dosáhnout, nejlépe v dresu břeclavských Lvů.

V Břeclavi také začal s in-line hokejem a spolu s A-týmem Lvů nastupoval v 1.lize hokeje na kolečkách.

Od sezony 2014/15 se Radim navíc věnuje trénování břeclavské mládeže. Doposud trénoval pouze začínající hokejisty, ale v budoucnu by si rád vyzkoušel i trénování starších hráčů. „Když mě tehdy vedení klubu oslovilo, neváhal jsem ani chvilku, hokej hraji celý život a jsem rád, že se mu můžu věnovat i v této (někdy nevděčné) roli...“


OSTATNÍ DÍLY

#1 Filip KRÁL

#2 Michal MARTINČÍK

#3 Filip HRBATÝ

#4 Kristián LOKAJ

#5 Vojtěch SVOBODA

#6 Marek GÖNDÖR

#7 Richard GARČIC

#9 Marek PAPP

#10 Michal GABRIŠKA

#11 Radek ZHÁŇAL

#12 Tibor SEDLÁČEK

#13 Marek DORA

#14 Libor KOCÚR

#15 Patrik RUTKOVSKÝ

#16 Jakub BOLTVAN

#17 Richard ZAJÍČEK

#18 Jakub ABAZAJ