Opustil nás dlouholetý člen našeho klubu, bývalý hráč, trenér, vedoucí mužstva, rozhodčí a místopředseda HC Lvi Břeclav Robert Veselský.
Odešel příliš brzy, ve věku pouhých 47 let.
Robert byl člověkem, pro kterého byl hokej životem. Našemu klubu věnoval mnoho let, nespočet hodin práce, energie i srdce. Ať už jako hráč, trenér, vedoucí mužstva, rozhodčí nebo funkcionář, vždy mu záleželo na tom, aby se břeclavský hokej posouval dál.
Za vše, co pro HC Lvi Břeclav i pro hokej udělal, mu patří naše upřímné poděkování. Jeho odchod je pro nás obrovskou ztrátou.
Prosíme všechny o tichou vzpomínku.
Naše myšlenky jsou s jeho rodinou, přáteli a všemi, kteří ho měli rádi.
Čest jeho památce. 🏒🖤
Na břeclavském turnaji ženských reprezentací U17 se v druhém dubnovém týdnu představí i odchovankyně klubu HC LVI BŘECLAV Verča Padělková, nyní hájící barvy rakouského klubu ze Štýrského Hradce.
Verča prošla bývalým mládežnickým klubem v Břeclavi od přípravky až po seniorský tým Lvic. Před touto sezónou se rozhodla vyzkoušet zahraniční cestu a vydala se rozvíjet kariéru do Rakouska.
Veve, gratulujeme a přejeme spoustu úspěšných zákroků!
#spolujakolev #lvicebreclav #breclav #ceskyhokej #zenskyhokej
S hokejem začal malý
Jakub kolem pátého roku. „Přivedl mě k
němu pravděpodobně můj strýc Svatopluk Číhal.“ Tedy
bývalý hráč legendárního Zetoru Brno a později i trenér
brněnské Komety. „Od něho jsem také
dostal svoji první hráčskou výstroj.“ Pamatuje
si Jakub Boltvan. O něco hůře si vybavuje své hokejové začátky,
které byly v dresu Břeclavi. Jednu věc však ve vzpomínkách má
doposud. „Každopádně si vždy vzpomínám
na zápasy s Ytongem Brno, kdy jsme dostali i 20:0.“ Dodává
s úsměvem. Dres břeclavských Lvů oblékal od prvních kroků do
páté třídy, poté spolu se svým bývalým, a i současným
spoluhráčem Richardem Garčicem, změnil tým. „Někdy
na začátku 5. třídy za mnou přišel otec a řekl mi, že
odcházím spolu s Richardem Garčicem hrát za brněnskou Kometu. V
té chvíli to byl celkem šok, z minuty na minutu jsem se dozvěděl,
že budu hrát za jiný tým a chodit v Brně do školy.“ I
přes prvotní rozpaky však vzpomíná hned na první sezónu v
jiném týmu jako na nejúspěšnější do té doby. „Hned
první rok ovšem vyšel na výbornou, po několika sezonách na dně
tabulky jsem najednou držel v ruce pohár pro mistra republiky 5.
tříd v ledních hokeji. Byl to mimořádný okamžik, na který
nikdy nezapomenu.“ V dětských očích
mladých sportovců můžou úspěchy nabrat jiné rozměry a v pěkné
vzpomínce zůstat dlouhé roky. Titul mistra republiky oslavili
Komeťáci spolu s Jakubem také následující 4 roky.
Od žákovských
kategorií také získal kapitánské „C“, které mu zůstalo i
během následujících let, kdy „obhajoval“ pozici lídra týmu.
Poslední celostátní prvenství si modrobílí hokejisté užili v
mladším dorostu. „Mimo první, si asi
nejvíc pamatuji na ten poslední z mladšího dorostu. Na turnaji
jsme hned první zápas prohráli a už by jen málo kdo věřil, že
se nám to povede vyhrát i po páté. Nakonec jsme se ale dostali do
finále, do něhož však nenastoupil v té době nejlepší hráč v
republice Adam Zbořil.“ A finále se
Břeclavské dvojici podařilo ve velkém stylu. Jakub Boltvan
vstřelil dvě branky, Richard Garčic přidal další tři a celkově
rodáci od Dyje obstarali 5 z celkových 6 branek Komety. Po mistrovském titulu
sahali také ve starším dorostu, tam jim však těsně utekl a
brali pohár vícemistra.
Velkou kapitolu v
hokejovém životě Boltvana sehrála také reprezentace „Výjimečný
okamžik byl také, když jsem zjistil, že jsem se dostal do užšího
výběru reprezentace do 16 let. Ve stejné chvíli jsem se ale také
dozvěděl, že jsem dostal mononukleózu a na sraz jsem bohužel
neodjel. Ten rok se mi již do reprezentace dostat nepodařilo.“ To
si však nahradil hned další sezónu, kdy se do týmu již dostal,
odehrál tři zápasy proti Finsku a s českým reprezentačním
výběrem odletěl na mezinárodní turnaj do Calgary.
V Kanadě vzpomíná na
výborné hamburgery ve Wendys, ale především na profesionální
přístup a zázemí celé sportovní akce. „Byli
jsme v oficiálním tréninkovém centru kanadské reprezentace. To
byl obrovský komplex, měli tam snad 6 hokejových ploch. Celé to
bylo na opravdu vysoké profesionální úrovni.“ Vzpomíná
na prestižní hokejovou akci. Dodává však také její druhou
část. „Tam bohužel moje reprezentační
kariéra skončila. Zážitek to je ovšem na celý život, zejména
když se dívám na mé bývalé spoluhráče v NHL nebo české
extralize.“
Po přechodu mezi juniory
však začaly přicházet první temné myšlenky. „První
myšlenky na ukončení hokejové kariéry jsem dostal po první
sezóně v juniorce a bojoval jsem s něma prakticky celou
následující sezónu, kdy jsem již byl rozhodnutý, že po sezóně
skončím, v té době mě však moje bývalá přítelkyně
přemluvila, ať ještě dohraji poslední rok. Hokej mě už bohužel
nenaplňoval tak, jak by měl, bral jsem to jako spíš moji
povinnost než něco, z čeho bych měl mít radost.“ Určitě
stojí za zmínku, že již v juniorech se Boltvan dostával na
tréninky s A-týmem Komety Brno a nastoupil také v zápasech. Hokej
se však nedá dělat, a už vůbec ne na takové úrovni, pokud vás
na 100% nenaplňuje. Poté, co měl přijít přestup do prvoligové
Třebíče, rozhodl se
definitivně. „Rozhodl jsem se to raději
ukončit než se další roky trápit někde v první lize. Bylo to
asi nejtěžší rozhodnutí v mém životě, zejména kvůli
rodičům, kteří tomu obětovali nemálo času a také finančních
prostředků, ničeho však nelituji. Hokej jsem samozřejmě
sledoval i po konci kariéry, zejména kvůli bráchovi, který v
Kometě hraje.“ Šestnáctiletý Adam
Boltvan je aktuálně součást útoku dorostu brněnské Komety.
Pokud se okolo hokeje pohybujete celý život, nemůže nadobro
vymizet z vaší mysli. „Minulý rok mě
kontaktoval Richard Garčic a přemlouval mě, abych se vrátil k
hokeji, abychom si spolu mohli znovu zahrát za tým břeclavských
Lvů a po několika dnech přemýšlení jsem souhlasil.“
V době,
kdy znovu rozjížděl kapitolu hokeje, uzavřel jednu studijní, kdy
úspěšně složil inženýrský titul.
Obnovení hokejové cesty
však bohužel přerušil brzký konec sezóny. „K
zápasu jsem se bohužel díky zrušené sezóně nedostal. V další
si snad už pár zápasů zahraji.“