Část rozhovoru najdete také na našem oficiálním youtube kanále, pod tímto odkazem: Rozhovor na youtube

Pane docente, jak jste se vlastně k hokejovému klubu dostal?

Syn začal hrát ve svých 4 letech v předcházejícím klubu. V roce 2010 se předcházející klub dostal do problémů. Půl roku nikdo nevěděl, jestli bude hokej v Břeclavi dále pokračovat. Město mělo na stole několik nabídek. Jedna z nabídek došla od rodičů a trenérů. V rámci nich působil i můj otec. Po diskuzích s městem nakonec došlo k dohodě. Tím byl dán podnět pro vznik nového občanského sdružení, kde jsem se stal předsedou.

V čem zejména spočívala Vaše práce?

V počátcích moje práce spočívala především v oblasti ekonomické, zajistit pro klub finance. O sportovní stránku klubu se staral místopředseda klubu Bc. Jakub Klimovič a dále hospodář klubu Bc. Albert Schweitzer. Začátky byly velmi složité. V prvních letech jsme neměli finance pod přímou kontrolu, ale vše bylo řešeno přes Terezu, organizací města Břeclavi. Následně došlo ke změně a začali jsme žádat o dotace.

Jaké byly Vaše první cíle, ve funkci předsedy klubu?

Prvním cílem byla stabilizace klubu po stránce ekonomické a současně i zajištění dalšího rozvoje klubu po stránce sportovní.

S kolika lidmi vlastně začínalo s vedením klubu HC Lvi Břeclav z.s. a kolik lidí z Vašeho týmu mělo nějaké větší zkušenosti s vedením sportovního klubu?

Vedení klubu začalo se 6 lidmi, s rodiči a trenéry bývalého klubu. Znalosti z fungování občanského sdružení neměl nikdo, znalosti z oblasti hokeje zajišťovali trenéři.

Co se ukázalo v prvních letech pro Vás vůbec jako nejtěžší úkol? Přišla nějaká krize?

Pro mě jako předsedu bylo nejtěžší zajistit finance, které by pokrývaly chod klubu po celý rok. V počátcích to bylo velmi komplikované, protože zajištění financí bylo nerovnoměrně, a především na začátku roku jsme museli jet na dluh, který nebyl prakticky ničím pokryt, pouze dohodami a to ústními. Menší či větší krize přišly. Například domluvy s trenéry, kritika od rodičů na způsob trénování a vedené o.s., kritika z města atd.

Jakmile se stabilizovala ekonomická situace, začal klub i podnikat kroky k popularizaci hokeje a náboru mladých hokejistů a hokejistek. Jak hodnotíte první kroky od vzniku projektu bruslení pro školky a její pokračování.

Bruslení pro školky byla vynikající myšlenka a projekt, která nám umožnilo získat velké množství mladých budoucích hokejistů. Současně dopomohla k velké popularizaci hokeje a bruslení v Břeclavi. Bruslení pro školky kromě náboru, má také dopad na rozvíjení dětí, jak po fyzické stránce, tak i mentální.

Také se, za Vašeho předsednictví, v rámci letní přípravy zavedlo i rekondiční plavání a začaly i první letní kempy pro hokejisty mimo Břeclav. Jaké byly ohlasy na tyto projekty. Co jste si od nich sliboval a naplnily Vaše očekávání?

Ano, zavedení kondičního plavání, které probíhá na přelomu jara a léta v krytém bazéně, považuju za velký úspěch. Kromě toho jsme začali pořádat i zmíněné letní kempy zaměřené na zvýšení výkonnosti našich mladých sportovců. Tyto se staly velmi oblíbené mezi mladými hokejisty.

Klub také několik let působil i v mezinárodní soutěži EBEL v kategoriích dorostu a juniorů, a také mladší hráči několik sezon v soutěži Eurominiliga. Jaký je Váš názor na toto působení?

Působením v mezinárodní EBEL lize v Rakousku a v soutěži euro mini ligy na Slovensku pomohlo značně dalšímu rozvoji našeho klubu. Bylo to dané i tím, že Český svaz ledního se po určité období věnoval pouze velkým klubům a malé kluby ho skoro nezajímaly. Této době jsme začli působit velmi aktivně v Rakouské EBEL Lize.

Výše jste zmínil hokejové začátky syna, takže máte v klubu také vlastní děti?

Syn začal hrát ve čtyřech letech a aktivní účast ukončil minulý rok v 17 letech. Dcera si v počátcích vyzkoušela hokej, ale po krátké době přestala chodit. Vybrala jsi jiné sporty: moderní gymnastiku, atletiku, závodní plavání a pak se ve svých 13 letech vrátila k hokeji. V současné době vypomáhá v ženském oddíle.

Jak se dal kombinoval život vysokoškolského pedagoga, realizátora několika stavebních projektů, a ještě i předsedy hokejového klubu?

Prakticky musím konstatovat, že to bylo velmi složité zkoordinovat práci předsedy klubu, vysokoškolského pedagoga a vedoucího několika národních a mezinárodních projektů.

Co na strávený čas další Vaší činností říkala rodina?

V rámci rodiny existovaly dva názory. První pomáhat a rozvíjet hokej ve městě Břeclavi. Druhý rozjet hokej, a po určité době předat stabilizovaný klub mladším kolegům a ukončit činnost.

Které období roku pro Vás bylo tedy časově nejnáročnější?

Nejkomplikovanějším obdobím roku pro mě byl konec prosince a začátek roku, a to leden a únor. Bylo to dané tím, že bylo zapotřebí během jednoho měsíce ukončit projekty, finance a vyúčtovávat je a současně dát návrh na následující rok nejenom městu Břeclavi, ale MŠMT a JMK.

Končíte v klubu v době, kdy došlo k nárůstu počtu hokejistů, asi o 100% proti začátku Vašeho působení, po dlouhé době se budou hrát v Břeclavi všechny soutěže od nejmladších 2. tříd až po seniorské kategorie, a i ekonomická situace klubu je stabilizovaná. Když se ohlédnete co berete jako vůbec největší úspěch Vašeho působení?

Co bylo mým největším úspěchem? Zajištění hokeji v Břeclavi, udržení mužského hokeje a založení ženského hokeje. A taky minimum úrazu, které se musely řešit v tomto období.

Je něco co se Vám z Vašich představ úplně nepovedlo, či se nedokončilo a bude to již na Vašem nástupci?

Nemůžu říct, že by se něco nepovedlo. Ale určitě je potřeba dále se věnovat rozvoji našich trenérů, zvyšování jejich kvalifikace.

Budete i nadále v klubu působit a jaké máte případně další cíle?

Zůstávám ve sdružení, budu pomáhat novému předsedovi v případě potřeby a současně se budu věnovat vnitřní kontrole sdružení.

A Vaše osobní plány na nejbližší dobu?

Moje osobní plány v nejbližším období: věnovat se své celé rodině, více cestovat, v rámci práce řešit nové projekty. Možná se pokusit podat návrh na profesuru.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám mnoho zdaru ve Vašem dalším působení ve sportovním klubu a samozřejmě také v osobním životě.